Nedávno jsem v časopise Stitch (winter 2014) četla článek o tom, jak šití prospívá našemu psychickému i fyzickému zdraví. Chtěla jsem Vám sem dát odkaz na daný článek, ale nepodařilo se mi jej na netu nikde najít. A tak se s Vámi o jeho obsah podělím aspoň stručným překladem. (Omluvte mé překladatelské schopnosti, ale smysl snad pochopíte. :-))
Někdy se hodí mít v ruce pár argumentů pro okolí, proč zase trávíme ty hodiny za šicím strojem. 🙂
Stitch (Winter 2014) uvádí:
„Švadlenky znají tu radost z tvoření. Tu zábavu při vybírání střihů a projektů. Ten adrenalin při přeměně kousku látky v něco užitečného a krásného. A co pak to uspokojení při sdílení výsledku s přáteli a s rodinou. Tento hřejivý pocit nás nutí usedat k šicímu stroji znovu a znovu. Nedávné studie ukázaly, že za těmito emocemi se krývá skutečná věda a dělání těchto věcí je prospěšné pro naše mentální i fyzické zdraví.
Odborníci v neurologii, psychiatrii, sociální práci a pracovní terapii vysvětlovali důvody, proč je pro nás tvoření příznivé. Tvrdí, že koordinace ruka-oko, koncentrace a opakované hloubání potřebné k šití, pletení, quiltování a jiným tvůrčím činnostem posiluje naši psychiku.
Pojem „flow“, popsaný psychologem Mihaly Csikszentmihalyi jako čas totálního zapojení a užívání si je známý těm, kdo pracují na projektech, které jdou hladce. Ale dokonce, když jsou v projektu nějaké problémy, švadlenky zažívají „flow“ – mozek není schopen v jednom okamžiku zpracovávat více vjemů a tak se učení novým technikám nebo šití náročného projektu vyžaduje záměr, tedy bytí teď a tady a neumožňuje nám myslet na minulost a obávat se budoucnosti.
Spojitost s „flow“ má opakování, které tvořivost přináší. Britský sociolog Betsan Corkhill, který studoval terapeutický účinek pletení na více než 3 500 účastnicích zjistil, že dovednosti naučené při pletení a šití nám pomáhají naučit se meditaci a snáz dosahovat meditativního stavu. Meditace je prospěšná ke snížení krevního tlaku a úspěšného vyrovnávání se s depresí a úzkostí.
Studie ukázaly, že lidé, kteří se zabývají tvořením (včetně qiltování) mají menší pravděpodobnost, že získají kognitivní onemocnění. Profesor psychiatrie a neurologie Yonas Geda naznačuje, že tvoření může vytvářet informační rezervy, které pomáhají mozek chránit před útoky špatných chemikálií a proteinů, které mohou vézt k problémům jako je Alzheimer a demence. Vzhledem k tomu, že ruční práce vyžadují, aby mozek používal současně visuální, verbální i prostorové vjemy, ergoterapeutka Sharon Gutman z Kolumbijské univerzity říká, že to může přispět k tomu, aby naše nervová spojení pracovaly rychleji a efektivněji. A nedávná studie centra dlouhověkosti z Univerzity v Texasu zjistila, že senioři, kteří věnují 15 hodin týdně studiu nových věcí, jako je fotografování nebo tvoření mají menší ztrátu paměti než ti, kteří věnují svůj čas hraní her nebo se baví s ostatními.
Výsledky dalších studii ukazují, že tvoření s látkami a s přízemi zklidňuje, uvolňuje, zbavuje stresu a pracuje jako antidepresivum. Jiné pak uvádějí, že pocit uspokojení při dokončení projektu může posílit naše sebevědomí. Tak přestaňte bít sami se nad těmito UFOny a přestaňte se cítit provinile, když usedáte za svůj šicí stroj. Užívejte si čas šití a učení se novým technikám, a to i v případě, že výsledky neskonči ve vašem šatníku. Proces sám o sobě je Vaší odměnou.“
Tak, a teď ať Vám ty hodiny za strojem někdo vyčítá.:-)
Ať máte krásné dny nejen za šicím strojem.
b.
Díky Adélo za pisnutí. Taky mívám různé šicí pauzy, a když zase začnu, tak si vždy uvědomím, jak mi to dělá dobře. 🙂 A ta podpora okolí, to považuji fakt za zásadní. Nedovedu si představit, že by mi někdo vyčítal věčný bordel v kuchyni a nebo nepochválil hotové dílo. 🙂 Ať stroj brzy funguje jak má! Krásný den. b.
Perfektní článek 🙂 Díky za jeho překlad. Výše napsané musím jen potvrdit. Šití a i jiné tvoření je pro mě fakt relax, opravdu je to nějaký druh meditace, kdy se zklidní myšlení. Důkazem výše napsaného u mě je i to, že teď cca měsíc pořádně nešiju, protože mě zlobí stroj, jednak jsem se nad ním hrozně narozčilovala, abych ho pak na čas odložila, no a nějak se teď na mě valí jedna depka za druhou. Opradu mi to tvoření chybí, kdo jednou začne, musí pořád dál něco vymýšlet a vyrábět. Naštěstí mi šití nikdo nevyčítá, naopak podporuje a oceňuje, když vznikne něco pěkného a i užitečného.
Mějte se krásně a ať nám to všem dobře šije 🙂