Taky máte v hlavě jasnou představu vaší vysněné pracovny? Světlá místnost, plná regálů až po okraj naplněných krásnými látkami. Velký stůl na práci a malý na počítač. A samozřejmě svůj stůl má každý z vašich několika šicích strojů. Nesmí chybět spousta šuplíků na všechny ty naše pomůcky a serepetičky a hlavně, je tam stále uklizeno!
Kolik z nás v takové své vysněné pracovně pracuje? Já zatím ne. 🙂 Ale protože jedním z mých prvních úkolů letošního roku bylo uklidit si v šicím koutku a v látkách, rozhodla jsem se tento pomíjivý okamžik zachytit na fotografiích a díky tomu, vás nyní můžu pozvat k sobě domů.
Můj šicí stroj postupně putoval naším domem, přes skříň v předsíni, stůl v obýváku až zakotvil v šicím koutku v kuchyni. Usoudila jsem, že děti, zatím školou nepovinné, v pokojíčku nepotřebují svůj psací stůl a zabavila jsem ho pro své účely. Krásně se vešel za dveře, kde stála skříňka původně určená k vyřazení. Byl to takový ten dočasný kus nábytku, který půjde z domu, až se pořídí něco lepšího. No nakonec i ona našla své využití a spoustu pomůcek, které člověk při šití neustále potřebuje, tak můžu mít pěkně po ruce.
Nakonec se na zabavený stolek vešly mé všechny tři šicí stroje a i když je musím různě přestavovat, pokud je chci použít, je na ně pěkný pohled ve chvílích, kdy zrovna netvořím.
Pokud to máte podobně, možná už jste taky někdy zažili tu paniku, když mačkáte pedál a stroj nešije. „Co se děje? Proč to nefunguje? Zrovna teď!“ A pak nastane úleva při zjištění, že prostě jen šlapete na špatný pedál, protože tam dole pod stolem leží tři vedle sebe. 🙂
Skvělým bonusem kuchyňského šicího koutku je náš velký jídelní stůl, kam se krásně vleze velká řezací podložka na řezání a kdybych se nebála, že přijde k úhonu, tak by se vedle ní pohodlně vešly i děti s večeří. Teda kdyby jim jí někdo nachystal, když maminka šije. 🙂
K dokonalosti chybí v kuchyní ještě velká skříň, kam by se vešly všechny mé látky. Prozatím jsou rozstrkané všude možně, kde se našlo místo a některé objemnější výztuhy by se našly i ve sklepě.
V jedné ze skříněk v obýváku je sekce úpletů a fleeců. A taky šanony na střihy a jiné zdroje a výsledky tvoření.
V jiné skříňce je sekce pokladů. Krásných nových českých i zahraničních látek. Bohužel jen ta část vpravo. Vlevo různé zděděné kousky a kusy látek.
Sbírka všeho možného. Spousta starých oděvů určených k přešití na něco užitečnějšího. Možná to znáte. Vezmete velkou starou zástěru a máte pocit, že se vám tam musí vejít aspoň troje kalhoty. Pak všemožně kroutíte střihem a jste rádi, že jste z té zástěry střihli aspoň na jedny. Jak ráda šiju z nových látek! 🙂
A jak to jednou v mé pracovně bude vypadat?
No třeba takhle…
nebo takhle…
a nebo úplně jinak, ale bude se mi tam krásně pracovat.
A co váš šicí koutek? Je podle vašich představ a kde se právě teď nachází? Podělte se s námi v komentářích.
Krásné dny nejen za šicím strojem.
Bára
Dobrý den, všimla jsem si, že máte stroj zn, Brother.. já jsem ho dostala k narozeninám /jsem uplný začátečník/ a mým snem je naučit se žabičkovat.. na tomto stroji mi to ale nejde, a teď někde píšou, že na Brotherech to nejde.. máte s tím zkušenost? díky..
Dobrý den Janko,
ano, Brother mám, ale žabičkování jsem na něm ještě nezkoušela, takže v tomto bohužel neporadím. Až vyzkouším dám vědět, a nebo třeba dáte dříve vědět vy. 🙂
Bára
Pěkný článek, u nás je to podobné. Akorát, že máme asi menší kuchyň a menší jídelní stůl. Do kuchyně už nenacpu další stolek na stroj, jaká škoda, protože takto pořád přehazuju stroj na parapet (odkladiště), nebo schovávám do skříňky, kde mám i látky. Ale nějak toho přibývá, tak už šítí zabírá i nějaká šuflátka. Overlock mám odložený v jiné místnosti a dle potřeby si ho donesu. Ale zásadně tvořím na jídlením stole.
Jak já sním o pokojíčku, kde bych si vše krásně uspořádala a hlavně by tam stroje měly své pevné místo a nemusela bych je pořád přenášet atp. Jednou se můj sen určitě naplní 🙂 A s pedály to taky znám, zrovna před pár dny, když jsem strkala látku do stroje, mně na pedál dupnul omylem manžel, který si u stolu četl a rozvaloval se, to bylo celkem štěstí, že jsem neměla prsty přímo u jehly ! 🙂