Co všechno by měla žena stihnout v jednom dni? Ráno vstát dříve než vstanou ostatní, aby jim nachystala snídani, svačiny a vypravila je, nebo rovnou odvezla do školy. Pak jede do práce, kde se očekává 100% výkon a nejlépe i přesčas, takže místo oběda často dohání, co je potřeba, protože odpoledne se zdržet nemůže, aby včas vyzvedla děti ze školky a družiny. Doma začíná druhá směna… praní, žehlení, večeře, nádobí, kdo dnes vysaje? Kdy si pohraje s dětmi a kdy bude mít konečně trochu času na sebe a na to co sama ráda dělá! Zdálo by se, že když ještě nechodí do práce a je doma s dětmi, tak bude mít času dost, ale péče o malé děti prostě „dovolená“ není.
Večer usedne k počítači, aby aspoň na chvilku vypnula a podívala se na to, co má ráda. Třeba na blogy jiných švadlenek, aby omrkla, co krásného zvládly ušít a stvořit. A zase nalézá nespočet krásných věcí a říká si: „Má snad jejich den více hodin než ten můj? Jak a kdy to mohly zvládnout? Vždyť mají taky děti, domácnost, práci. Jsou na tom stejně jako já a stejně toho zvládají mnohem více než já.“
Připomíná vám tahle věta něco? Už se vám taky někdy vkradla nějak podobně do hlavy? Pokud ano, tak vás chci dnes uklidnit. Hodin máme všichni stejně, ale to co vidíme, to je jen vrcholek ledovce, který se třpytí na slunci. Ta masa ledu v podobě práce, času, únavy, úkolů a všeho možného není pod hladinou prostě vidět. To, že na fotografii vidíte usměvavou čistou holčičku v nových šatečkách, ještě neznamená, že všude okolo ní je uklizeno, že v rohu neleží hora prádla na žehlení, že její mladší sestřička nevolá už po desáté, že chce něco ke svačině, že v kuchyni neleží nádobí ještě ze včerejška a že fotografka není stále v pyžamu.
Takže pokud máte někdy pocit, že prostě nic co chcete, nestíháte, tak buďte v klidu. Většina z nás je na tom podobně. Každý se snaží urvat kousek času, kde se dá. Mnohdy jde jen o to, si to dovolit. Dovolit si chvíli dělat to, co nás baví a co nám dělá radost, na úkor dokonale čisté domácnosti a péče o jiné.
Pokud čtete tento článek na našem blogu o šití, tak nejspíš patříte do skupiny lidí, kteří rádi šijí a tvoří. Tak abychom dostály nadpisu tohoto článku, je potřeba zmínit také pár rad, jak to udělat, aby se i v každodenním shonu s dětmi našlo trochu času na šití.
Ať aplikujete do svých nabitých dní radu jednu, všechny nebo žádnou, měl tento článek smysl, pokud si uvědomíte aspoň tuto jedinou věc: To, co mnohdy vidíme kolem sebe, je jen zlomek reality. My všechny jsme skvělé a dokážeme, co chceme, pokud si to dovolíme.
Dovolte si prožít léto tak, aby vám bylo krásně a šijte s námi, ať můžete sít, doma sami.
Bára
PS: Máte nějaké svoje osvědčené tipy jak prodloužit den? Podělte se s námi v komentářích.
Holky díky moc, jako byste mi všechny psaly moje myšlenky. Já jsem teda případ té mámy s malými dětmi (4,5, 2,5, 0,5) a najít si čas je prostě někdy dřina. Nejvíc šiju v noci. Mimochodem náš njemenší usnul před 15 minutami a už se zase budí (má teplotu)…. A je pravda, že někdy večer jsem ráda, že vypnu myšlenky a zapnu počítač a tím ten drahocenný čas promarním. Ach jo… I když přečtení si článku, jako je tento, není jen ztrátou času 🙂 Díky moc.
Úplně mě nadchl ten realistický popis fotografky. Já jsem přesně ten případ, kdy zoufale koukám na fler, mamas, caramillu apod. a prostě nechápu,….
Pokud chcete můj konkrétní dokončovací den…
Když jsem fotila montérky:
Ještě v den sbírání brambor jsem kolem půl 3 nacvakávala patentky a přišívala knoflíky. Mladší kluci spali v dvojkočáru (ten prostřední poslední dobou spí už jen tak 1-2x týdně – takže toto byla pro mě idylka). Chyběly my ještě knoflíky na posledních lacláčkách, ale blížil se čas kdy se zavírá školka. Lapla jsem kočár, jela pro nejstaršího… Honem zpátky domů, po cestě jsem vysvětlovala klukům, že jen došiju knoflíky, nakojím, vyfotíme a jedem (už byli natěšení do traktoru)… Přišila jsem šupem knoflíky, odstříhávala nitě, kde se dalo, našňořila kluky do kalhot… Daneček mezitím donesl koště a zametl podlahu 🙂 Při focení jsem postupně odhrnovala hračky a dostříhávala další nitě, které se pořád někde objevovaly 🙂
Mám i pár fotek s dětmi. Samozřejmě z těch cca 20 jsou použitelné tak 3 – 4. Kluci se kroutili se, přelézali, mračili, pošťuchovali, tahali nejmenšího, kterému už se to přestávalo líbit. Diktovali, jak je mám fotit, chodili moc na světlo, k neuklizeným hračkám atd atd. Nakonec tu tyhle fotky nejsou, ale třeba ještě nějakou fotku přidám…
Mezitím táta už cca od 3 jezdil na poli s kombajnem a já si řekla, že stačí, když kluci stihnou posledních pár řádků. Můj cíl bylo vyfotit lacláče dřív než budou zablácené. A vzhledem k počasí jsem ráda, že jsme stihli tak posledních 5 řádků brambor 🙂 A to si pište na první zkoušku modráků to stačilo 🙂
Zuzi, moc díky.:-) Jako bych se viděla. Nejlepší výkony taky podávám v časovém presu, jako noc před odjezdem dětí na tábor, na dovolenou apod.:-) B.
Mě naopak ze společných prostor vyhánějí :-D. Děti mám 5 a 7 let. Šicí stroj je ruší u pohádky, čtení, hraní s autíčky apod. Občas jeden nebo druhý přijdou a něco podávají nebo sednou na klín a společně chtějí šít. Ale nevydrží u toho dlouho a jdou si po svém. Nemám problém najít si čas pro sebe, když si děti sami hrají. Spíš mi chybí čas jako celek. Přes den jsem v práci, pak běžím pro děti do MŠ a ZŠ, pak nějaký kroužek, úlohy a příprava do školy na další den, večeře, pohádka, spát. A den je pryč. Potřebovala bych ho prodloužit nebo nechodit do práce :-D. Ale věřím, že v důchodu budu mít na koníčky čas :-D.
Katko, tak tu větu s tou prací, vyzvedáváním dětí z MŠ a ZŠ atd., tak to jste asi psala o mně ne?:-) Přesně stejný kolotoč máme doma a věřím, že nejenom my dvě.:-) Recept na změnu však zatím nemám. Kéž by zůstal věk a přibyl ten důchod.:-) Bára
….musím poděkovat, že tady jste, že si můžu koupit nějaký pěkný a podrobný návod, vytisknout a hned začít…. protože jinak bych zůstala někde daleko vzadu na začátku a jen u tepláčků 🙁
(a jak těžko se mi zjišťovalo jak šikovně všít náplety). Teď je dcerka větší a je to s tím časem čím dál horší – málo spí a je to pěkná neposeda 🙂 – a v noci šít… ani náhodou – vycítí, že spí sama a je křik (a to tak párkrát odejdu jak usne ale vzbudí se opět a pak už to po dvou třech pokusech vzdám, byly i pokusy s taťkou ale taky se neosvědčilo-chodili pořád za mnou k šití) … no a jak staršímu začne škola bude hůř….. 🙂 Takhle díky vám holky, ušetřím čas přípravou a hledáním na netu, jak se co šije – vždyť já ani nevím jak pořádně ušít povlak na polštář a peřinu, aby byly profi jako z obchodu… (na to jsem docela puntičkář a nechci něco vyloženě odfláknout-ty látky cosi stojí že…) Takhle jsem podle vašich návodů ušila pěkné tričko pak čepičku, kalhoty z pracího kordu – no a teď jak byla sleva, jsem nakoupila další návody a těším se až se do něčeho nového zase pustím….. když to půjde… Zrovna dnes jsem použila na dceru metodu „samostatného spaní“ – že jsem prostě zavřela pokoj a šla a mám otevřené dveře z druhého pokoje, abych slyšela co se tam děje… po 20 min.je ticho a snad už spí, musím jít nakouknout a doufám – konečně zasednout ke stroji a došít staršímu raglán tričko s bláznivými psíky od Michas Stoffecke – Perky pup
Moc díky Ivet.<3 Vzpomínám si, jak byl malý malé mimi, tak věčně nespal. Celé noci jsem ho nosila na rukách, aby neřval. A pak už jsem toho jednou měla dost, když už nespím, ať z toho něco je. Šupla jsem ho do koše (koše pro mimi, ne odpaďáku :-)), přisunula ho ke stroji a uprostřed noci šila. Malý koukal, asi se mu líbil ten hluk a já jsem si v klidečku dělala svoje.:-) Jsou to malé potvůrky. 🙂
Pro mě je největší nástraha internet, když dcerka usne, tak si kolikrát chci ještě něco najít na internetu a zabiju tak většinu času. Opravdu také potvrzuji, že když chci něco udělat, musím začít hned a hlavně neotevřít noťas.
Tak pod tyhle body bych se klidně podepsala :), máte naprostou pravdu.
Jen si neumím představit (tedy u nás) brát si sebou něco na dodělání ven a poslední bod se nás také bohužel netýká.. Ale to pomáhání, projekty na hromádce a vysvětlení, to funguje. A pak ještě špunty do uší 🙂 (i kdyby jen pomyslné) A osvědčený tip, jak najít chvilku na projekt, je: ve volné chvilce nepouštět počítač/internet a na projekt se vrhnout.
Takže.. jdu na to :).
Jooo, tak pod tohle bych se zase všemi deseti podepsala já. 🙂 Počítač a internet, to je jeden velký zabiják času. 🙂 Velké díky za připomenutí! Bára