Svatba, nákupy a odjezd do porodnice

Dobrý den, dnes píši svůj první článek jako dvojnásobná maminka a moc, moc všem děkuji (za sebe i Šimona) za gratulace a slova povzbuzení, které jsem se dočetla v komentářích a poznámkách u objednávek. Šimon má čtrnáct dní, sestřička Vanda se všude chlubí s miminkem, tatínek se snaží volné chvíle trávit doma a já se snažím ve všem zorientovat a najít pro sebe tak potřebný řád :o).

Setřela jsem prach z počítače a rozhodla se s vámi podělit o den před narozením Šimona. Když jsem si ho v noci po narození Šimona přehrávala, často jsem se usmívala. 15. července začal jako každý předcházející den. V šest ráno jsem se vyškrábala z postele. Byla to sobota a kamarád ze školy se dnes ve 13 hodin ženil v Brně. Byla jsem s ním domluvena, že se přijedu podívat na obřad. Začala jsem přemýšlet. Co si obleču? Do čeho se vejdu? Fajn šedé dlouhé kalhoty, růžové tričko, dlouhý kardigan. Oblečení vyřešeno, pojedu dřív, abych v pohodě zaparkovala a nebyla poslední a ještě koupím přání, to napíšu v autě. Plán skvěle vymyšlený, oblečení připravené. Až do doby, než jsem se rozhodla, že si kalhoty a tričko vyžehlím. Hodím kalhoty na prkno, zapnu žehličku a udělám díru do nohavice….. nevěřila jsem vlastním očím… začala jsem se smát… no a co teď… jako mamas žena jsem pro vás díru vyfotila.

Jak jsem se tak dívala do zrcadla, tak mi bylo jasné, že záplata to nevyřeší. No, když né záplata, tak řez na ¾ kalhoty. No, ale v tomto okamžiku už mi běžel čas odjezdu. Rychle střihnou začistit, zahnout, najít druhou žehličku (první má na sobě nápek….) přežehlit a prošít. To nebudu popisovat, že zrovna u nás probíhá renovace chodby a šicí stroj mám pečlivě zabalený proti prachu a šedé nitě jsou v pracovně za zalepenými dveřmi. Vyjdu na zahradu a ptám se přítele, můžu tak jet? A odpověď: „Můžeš, ale příště si udělej nohavice stejně dlouhé.“ Nebylo to nic hrozného, délka byla dobrá, ale v pase jsem si to špatně ve spěchu natáhla. No nic, není čas a do ničeho jiného se nevejdu, jedu.

Co nejrychleji do auta a cestou se zastavit v Tescu pro přání. Spoléhám na hladké parkování, takže časově to dám. V obchodě vybírám přání. S textem jsou nehezké, bez textu náročné na napsání. Beru telefon, vyfotím si text a koupím přání bez textu a dopíšu. Jak chvátám k pokladně, míjím stojan s výprodejem oblečení, najdu sukni velikostí 46, ta vypadá dobře. Hledám kabinku, zkouším. Jo ta je super, ještě mi bleskne hlavou, že bych si mohla koupit i běžnou velikost, ale není čas. Zaplatím a opět chvátám na toalety převléknout se. Vše je super, slušné oblečení, koupené přání, čas dojezdu jen tak tak. Obřad jsem stihla a ještě jsem si před začátkem popovídala s ženichem.  Svatební obřad byl v kostele a byl moc hezký. Jak jsme si stoupali a sedali, miminko mě lechtalo v břiše. Po obřadu jsme se fotili a chutnali koláčky. Svatebčané jeli na hostinu a já se vydala domů.

Dva týdny do porodu, tak to se stavím, ještě na nákup, pak už se nebudu nikam  štrachat. Takže cestou domů opět zastavuji v Tescu a zuřivě nakupuji vše, na co mám chuť. Při skládání věcí do auta si říkám, to byl teda den, ale zvládla jsem to. Už abych byla doma a natáhla se. Sem tam mě bolí břicho, ale to přikládám nakládání nákupu.

Doma jak sedím u televize, si říkám, že to břicho mě bolí v pravidelných intervalech…. No ale to nic, to přejde, to je z celého dne a není to nic hrozného. Příteli s úsměvem říkám, možná pojedeme do porodnice. A jeho reakce je: „Tak já jdu dodláždit roh zahrady pro bazén“. V devět večer se jdu osprchovat a do postele, že to zaspím a ráno mi bude fajn.  Po sprše se bolest opakuje pravidelně co pět minut.  No asi pojedeme. Přítel začíná řešit, co si obleče, jde se sprchovat. Když z koupelny slyším zvuk holicího strojku, říkám si, to nemyslí vážně, on se teď holí! Cesta do Brna trvá 40 minut, vyjíždíme.

Do porodnice jsme přijeli po půl dvanácté, vyplnili jsme s porodní asistentkou (velice rychle) papíry a Šimon se narodil dvacet minut po půlnoci, tedy až 16. července, ale ten předcházející den byl opravdu nabitý :o).

A tady je Šimon doma v nové připravené zavinovačce.

Na co se pro nejmenší můžete těšit – čepička a body.

Děkuji, že jste dočetli náš příběh až sem a přeji všem pohodové letní dny,  nastávajícím maminkám pohodové těhotenství, porod a i mateřství.

Dáša