Síťovaná síťovka

Kdo čtete náš blog pravidelně jistě víte, že téma ekologie a šetrnosti k planetě nás zajímá a víte taky, že nás baví tvořit a zkoušet nové věci. Už jsme šily nákupní tašky, pytlíky na ovoce a zeleninu, odličovací tampónky a jiné eko kousky, ale dlouho jsme pokukovala po síťovce. Na netu se najde spousta návodů, ale vesměs jsou to návody na síťovku háčkovanou. Jenže síťovka se přece síťuje, od toho se tak taky jmenuje.:-) A tak jsem to zkusila po svém, metodou pokusu a omylu.

Výsledky mého bádání vám dnes předkládám. Nebude to ucelený a podrobně nafocený návod, který vás povede krok za krokem, ale určitě vám cestu k síťované síťovce usnadní. 🙂

Co je k síťování potřeba?

Vystačíme si s třemi pomůckami – přízí, síťovací jehlou a síťovacím dřívkem.

Příze jsem prozatím zkoušela dvě. Dutinkovou přízi Pure Viscose a bavlněnou Ayaz Pamuk Makreme. Pure Viscose je viskozová dutinka s polyesterovým jádrem. Je heboučká, lehká a pevná. Zdála se mi na síťování dost pružná. Výsledná taška se šíleně natahovala. 🙂 Nevýhodou bylo, že světlý střed příze při navazování nitě na sebe pořád upozorňoval.

Pak jsem chtěla zkusit nějakou přírodní přízi, tak padla volba na Pamuk Makreme. Je krásná, ale dost silná a ve výsledku se mi zdála taška těžká a málo skladná. Asi bude nezničitelná. 🙂

Po vhodném materiálu tedy budu pátrat dál. Pokud se v přízích vyznáte, prosím o doporučení, nějaká ideálně bavlněné, splétané, středně silné příze.

K síťování dále potřebujeme síťovací jehlu a dřívko. Když zadáte do vyhledávače heslo síťovací jehla – vyjedou vám obrázky toho, jak jehla na síťování a dřívko vypadá.

Pro první vyzkoušení jsem hned nechtěla investovat několik stovek do síťovací jehly, tak jsem si první vyrobila z toho, co bylo doma. Zkoušela jsem karton, drát i jiné materiály, ale nejlépe z testů vyšlo staré plastové prkýnko na maso. Původem bylo z ikea a nejlepší časy už mělo za sebou, takže žádná velká škoda. Nakreslila jsem si na něj základní tvar a vystřihla. Šlo to celkem dobře kvalitními nůžkami. Při výrobě jsem si pomohla také děrovacími kleštěmi a detaily jsem ladila nůžkami na nehty.

Tvar jsem okoukala z fotografií. Nahoře je očko s trnem a dole vidlička. Po nějakých zkušenostech bych šla do varianty s vidličkou na obou koncích. Snáz se na něj příze navíjí a řekla bych, že při síťování to ničemu nevadí, že na vrcholu není očko. A navíc je snazší na domácí výrobu.

Tloušťka jehly je závislá na tom, co chcete ve výsledku síťovat. Jehla s navinutou přízí musí projít polovičním okem sítě, tak na to při jejím tvoření pamatujte. Rozměr oka pak určuje síťovací dřívko, kolem kterého se příze ovíjí. Výsledné oko je dvojnásobné, než je šířka dřívka. Jako dřívko dobře poslouží třeba i malé pravítko.

Později jsem neodolala a koupila si krásné dřevěné originální jehly a dřívka. Seženete je různě, já je pořídila tady.

Zde na fotu má výbava. Ručně dělané jehly z prkýnka na maso, i „dřívko“ z prkýnka a z pravítka. A dole už koupená profi síťovací jehla.

Jak síťovat

Abych se naučila síťovat, půjčila jsem si v knihovně knihu o síťování. Byla plná fotek síťovaných deček a šátku, ale návod tvořilo jen několik fotek a stručný popis, ze kterého jsem to vůbec nepochopila. 🙂 Pátrala jsme tedy na netu a našla návody a videa, ale „české“ síťování (omotávání, držení a popotahování malíčkem :-)) je nad mé síly. Až zahraniční video, s úplně jinou a jednoduchou technikou bylo to pravé. Dám vám sem dvě videa, ze kterých jsem vyšla. Je jich teď na netu mnohem více a zjistila jsem, že i s různými technikami, kde se například vynechává druhé protažení oka, ale já jsem vyšla z těchto dvou.

Díky videím se naučíte základní uzel a pochopíte princip síťování.

Jak na síťovanou síťovku

Pokud jste pochopili princip síťování, můžete si síťovku udělat svou vlastní technikou. Já vám zde popíšu svůj postup, ale rozhodně neříkám, že je jediný správný.

Moje síťovka má kroucené ucha a z jejich konců se začne síťovat. Ke konci se začne sbíhat a dno je pak tvořeno několika uháčkovanými krátkými sloupky do kruhu. Horní okraj je pak pro zpevnění a zvýšení estetiky opět obháčkovaný krátkými sloupky.

Jak na kroucená ucha:

Tuto techniku můžete použít pro vytvořením jakéhokoliv krouceného provázku. Je extra rychlá. 🙂

Přízi jsem si ovinula 4 x kolem stolu (šířka našeho stolu je 85 cm, použít lze cokoliv jiného, dvě židle proti sobě apod.) a konce svázala. Získala jsem tak kruh tvořený čtyřmi nitěmi.

Na rychlé zakroucení jsem použila ruční mixér. Nasadíte jednu metličku na hnětení, zaháknete nachystanou přízi a druhý konec zaháknete za nějaký pevný háček. Já jsem použila madlo v kuchyni. Zapnete šlehač a během chvilky je provaz zakroucený. (Stačí počítat cca do deseti, ať jsou pak ucha obě stejná.)

Pozn.: Kroucenou šňůru uděláte samozřejmě i bez šlehače, jen to kroucení zabere trochu více času.

Opatrně provaz sundáme… Snažte se udržet nakroucený provaz stále napnutý, nechte jej stále zaháknutý na madle,  sundejte konec ze šlehače, pevně jej držte stále napnutý, druhou rukou chytněte střed zakrouceného provazu a stále v nataženém stavu přibližte konec v ruce ke konci na madle. Stáhněte jej z madla a pusťte střed. Provaz se sám zakroutí do konečné podoby. Pokud se vám akce na první pokus nepovede, nevadí, provaz zase rozmotáte a zkusíte to podruhé, potřetí… až se to prostě povede tak, jak chcete.

Nyní do uch začneme síťovat síťovku.

Na konci madel jsem si vytvořila roztažením příze oka. Do každého z nich jsem usíťovala 8 ok a z nich 5 řad dolů. Tím vznikl horní základ.

Pak už jsem postupně spojila jednotlivé části uch a síťováním kolem dokola tvořila tělo tašky. Usíťovala jsem 12 řad a pak začala ubírat.

Ubírala jsem sesíťováním vždy 3 ok dohromady. Tedy tam, kde se nabírá oko, pro vytvoření dalšího, jsem nabrala tři vedle sebe a do nich vytvořila jedno nové oko. Trochu to dře, jehle se do nich moc nechce, ale s trochou násilí, se to povede. Když měl kruh u dna průměr cca 10 cm, vyměnila jsem jehlu za háček a krátkými sloupky do kruhu vytvořila dno.

Horní hrana se mi zdála taková nějaká neukončená, tak jsem se nakonec rozhodla i horní hranu obcháčkovat krátkými sloupky.

Není to dílo dokonalé, ale je moje a věřím, že další budu lepší a lepší.

Síťování je bezesporu zajímavá technika a mají můj obdiv všechny síťařky, co síťovaly kdysi všechny ty rukavičky a punčošky. Z utahování uzlů mě bolely prsty, procvičila jsem si u toho několik jógových asán, protože jsme síťovala po chvilkách a kde se dalo a nebyl po ruce žádný záchytný bod, takže jsem si vrchol síťovky věčně zavěšovala o palec u nohy a mnohdy jsem svými polohami bavila celou rodinu. Ale určitě to stojí za vyzkoušení. 🙂  Do Vánoc to ještě stihnete a milý dárek bude na světě. 😉

A jak jste na tom vy? Láká vás síťování? Zkusíte to taky? Napište nám do komentářů.

Mějte krásné dny

Bára

Aktualizace 3.10.2020:

Oslovil nás Mirek Badal, že natočil o síťování videa. Tak přidáváme odkaz na jeho YouTube kanál, kde videa najdete a můžete se nechat inspirovat. Naučíte se tam parádní oplétané ucha i celý postup pletení.