Úplety – jak se v nich vyznat!

Látky – posedlost, krása, vášeň. Ale někdy taky zoufalství, protože kdo se v tom má vyznat. Když jsem začínala šít, jeden z mých největších strašáku pro mě byly úplety. Různé názvy, gramáže, vzhled, vhodnost použití… měla jsem v tom zmatek. Za těch pár let co šiji, už jsem si to ujasnila aspoň do té míry, že mě to neděsí. Nejsem odborník, ale ráda bych Vám dnes předala informace, díky kterým se v základních úpletech zorientujete.

Začneme úplným základem a to je rozdílem mezi tkaninou a pleteninou neboli úpletem. A tady jsme vyřešili první svízel. Proč je někde psáno pletenina a někde úplet. Asi proto, že je úplet vytvořen splétáním jedné nebo více nití a i v případě úpletu se tím pádem jedná o pleteninu. Já osobně, a řekla bych, že i mnohé obchůdky, označují pleteninou látky pletené z hrubších vláken, takže vypadá jako doma pletený svetr. A úpletem jsou označeny všechny ostatní pleteniny upletené z tenkých nitek, kdy mnohdy ani není poznat, že jsou pletené.

Tkaniny jsou pak látky tkané. Určitě jste někdy byli ve skanzenu, kde měli stav. Byla tam natažená osnova a mezi nitěmi osnovy se proplétal člunek s útkovou nití. Útková nit se mezi nitěmi osnovy může proplétat různými způsoby, a pak vznikají látky různých vazeb, ale o tom až někdy příště.

Obecně lze říci, že tkaniny (pokud v sobě nemají elastické vlákno) nejsou pružné a úplety (pleteniny) pružné jsou i bez přidání elastického vlákna.

Úplety se vyrábějí z vláken přírodních i umělých nebo případně jejich kombinací. Typickým úpletem z umělých vláken je fleece nebo plavkovina, v obou případech vyráběných z polyesteru.

Na fotce je fleece. Vlevo lícová strana a vpravo rubová. 

Jedna z příčin, proč se v úpletech nevyznáme je fakt, že jejich názvosloví není jednotné. Jednak se měnilo v průběhu času, sem tam se do toho zamotá obchodní značka nebo se převezme označení z cizího jazyka.

Nejčastěji se setkáme s těmito druhy úpletů:

Jednolícní úplet – (Můžete se setkat i s označením tričkovina, z angličtiny pak singl jersey.) Lehce u něj rozlišíme lícovou hladkou stranu a rubovou stranu s vroubky. Kdybychom jej zvětšili, vypadá jako svetr pletený jednou řadou hladce, druhou obrace. Patří mezi lehké až středně těžké látky, méně pružné. Má tendenci se kroutit k lícové straně. Hodí se na trika, legíny, kraťasy, šaty.

Jednolícní potištěný úplet. Vlevo líc a vpravo rub. U potištěného jednolícního úpletu je určení lícové strany snadné, ale i u jednobarevného se struktura líce a rubu liší.

Oboulícní úplet – (Z angličtiny double knite.) Jak  už název napovídá, je u tohoto úpletu těžko rozpoznatelná lícová a rubová strana, protože obě vypadají a chovají se jako líc, takže je jedno kterou stanu použijete. Je to dáno technikou pletení tohoto úpletu. Patří k těžším, stabilnějším látkám. Hodí se na tuniky, sukně, saka, kardigany.

Oboulícní úplet. Z lícové strany (vlevo) i z rubové (vpravo) jsou vidět stejně pletené sloupky.

Interlok – Je to další látka, se kterou se můžete v oddělení pleteniny setkat. Stejně jako u oboulícního úpletu zde nerozlišujeme rub a líc. Přesto, že je podobný oboulícnímu úpletu, používá se při jeho pletení jiný technologický postup a má tedy jiné vlastnosti. Patří k lehkým až středně těžkým méně pružným látkám. Často je s příměsí elastanu a pak se hodí pro trička, šaty, sukně, legíny, čepice.

Interlokový úplet. Z líce i z rubu jsou viděl lícová hladká očka.

Patent (žebro, rib, finerib, náplet) – se všemi těmito názvy se můžete setkat. Jedná se o pleteninu s podélnými plastickými pruhy v různých šířkách. Vyrábí se různými technikami pletení (V podstatě se jedná o pleteniny s oboulícní nebo interlockovo vazbou.) a od toho se odvíjí i velké množství názvů, rozličných vlastností a vzhledů. Obvykle se těžko rozlišuje lícová a rubová strana. Společnou vlastností jim však je velká roztažnost do šířky a tedy použití na zakončení rukávů, lemů u mikin, průkrčníků u triček, límců. Často jsou prodávány v tunelech, např. 2 x 35 cm. Po rozdělání pak dostanete látku šíře 70 cm.

Žebrovaný patent. Ale můžete se setkat i s patentem bez výrazné žebrované struktury. Opět záleží na způsobu tkaní. 

Výplněk – nebo-li teplákovina. Jde o pleteninu vyztuženou výplňkovou nití. Mívá vyšší gramáž a rubovou stranu se smyčkami, tzv. nepočesaná nebo jemňoučkou tzv. počesaná teplákovina, kde jsou smyčky „rozčesány“ do hlaďoučka. Nebývá tolik pružný. Použití na tepláky, mikiny, sportovní oděvy.

Teplákovina. Vlevo líc a vpravo rub. Nahoře teplákovina počesaný a dole nepočesané smyčky. 

Všechny varianty těchto látek mohou obsahovat větší či menší množství elastického vlákna, tzv. elastanu (ale může být označen i obchodními názvy jako Spandex, Lycra) a tím  dojde ke změně jejich vlastností. Jsou pružnější a příjemnější na nošení. Třeba na leginy nebo upnutá trička, je vždy lepší volit úplet s příměsí elastanu.

Můžeme se setkat s látkami různých gramáží. Ta udává hmotnost jednoho metru čtverečního látky. Pomocí gramáže se můžete trochu orientovat při nákupu látky přes internet, kdy si látku nemůžete osahat, ale díky uvedené gramáži můžete odhadnout, bude-li to látka lehčí nebo spíše těžší. Hodně orientačně bychom mohli říct, že jednolícní úplet bude kolem 200 g/m2, náplet 250 g/m2 a teplákovina 300 g/m2.

Dále se tyto látky mohou vyskytovat v příměsích s různými umělými vlákny, nejčastěji polyesterem. Opět se pak chovají jinak. Např. lépe odvádí pot od těla, rychleji schnou, jsou odolnější nebo méně mačkavé, apod.

Jak vidíte, proniknout důkladně do tajů úpletů je úkol nelehký. Ale věřím, že se Vám tento svět krásných látek dnes o kousek přiblížil.

Jaké jsou Vaše zkušenosti s úplety, z čeho rády šijete? Podělte se s námi v komentářích.

Krásné dny a šijte s námi.

Bára