Inspirace a příběh od Jany

Dnes tady máme tak trochu jinou „Vaší tvorbu“. Kromě fotografií krásných ušitých věciček, nám Jana Radimáková poslala taky svůj krásný příběh a my jej, s jejím souhlasem, posíláme dál. Dnes to bude delší, tak se pěkně usaďte, koukněte na fotky krásně ušitých věciček a začtěte se do příběhu, který je možná, tak trochu, i Váš.

„Milý mamas týme,

před několika měsíci jsem narazila na Vaše stránky a rozhodla jsem se, že si stáhnu Váš návod na ušití kraťásků, abych vyzkoušela, jestli je zvládnu. Jsem úplný začátečník, navíc samouk a tak pro mne spousta věcí (postupů) v návodu byla španělská vesnice. Když jsem si návod prohlédla a pročetla, řekla jsem si, že „to nedám“, že vlastně nevím, co po mně návod chce, abych dělala… Když mi ale od Vás přišel automatický mail s dotazem, jak mi šlo šití podle Vašeho návodu, řekla jsem si, že nemůžu být až takový srab a že to musím aspoň zkusit, i kdyby byl výsledek jakýkoliv.

Během šití jsem zjistila, že to zas až tak složité, jak jsem si myslela, není. Samozřejmě nebyl výsledek úplně 100%, ale na to, že začínám, to zase nedopadlo nejhůř. Každopádně jsem se od tohoto střihu odrazila, podle něj jsem si sama udělala střih na tepláčky, k nim jsem si zkusila udělat i střih na mikču a ušila dcerce teplákovou soupravu (výsledek posílám 🙂 ). I když ani ta není perfektní, tak dcerka ji velmi ráda nosí. Pak jsem podle úplně stejného střihu udělala dcerce i dvě pyžámka a pak jsem se rozhodla, že se pustím i do něčeho složitějšího.

Koupila jsem si Váš návod na softshellovou bundu a vrhla jsem se na ní. Po ušití kapuce jsem na sebe začala být neskutečně hrdá, jak úžasně se mi povedla, protože když jsem si prohlédla návod, tak jsem začala mít pochybnosti, jestli jsem nevyhodila peníze za střih a látku naprosto zbytečně, že to v žádném případě nemůžu zmáknout. V tomto názoru jsem se ještě víc ujistila, když jsem si slepila střih a vystřihávala jsem ho. Zdálo se mi, že z tolika dílků já nikdy nemůžu dát do kupy něco, co by se dalo nosit…  Navíc do toho začal ještě remcat manžel, že proč „utrácím“ za takové blbosti, jako je střih, což mi nepřidalo.  Tedy ne, že by mi manžel kecal do toho, za co utrácet a za co ne, ale občas si do mne v rámci škádlení rád rýpne (těžko se to vysvětluje, to byste nás musely znát), jenže tentokrát mu to moc nevyšlo.

Musím ale říct, že se mi podle Vašeho návodu šilo moc dobře a neskutečně mě to bavilo. Tedy až do chvíle, kdy se měl přišít zip. V jeden moment jsem z toho byla docela zoufalá a myslela jsem si, že to snad vzdám. Za 1. jsem totiž měla trochu problém pochopit jeden krok v návodu, protože jsem si to nějak neuměla představit a tento krok pro mne, jakožto začátečníka byl málo vysvětlený nebo fotograficky zdokumentovaný, protože zip jsem  přišívala úplně poprvé a za 2. mi to šití ztížil fakt, že před začátkem šití bundy jsem měla stroj v opravě (stroj mám 5 let, ale do nedávna jsem na něm dělala jen velmi zřídka a jen samé drobnosti – založení nohavic apod.), protože během šití druhého pyžámka najednou přestal šít. Pán, u kterého byl sroj na opravě, mi ho sice zase rozchodil, ale totálně mi na něm rozhodil stehy, že si teď stroj šije, jak chce a ne tak, jak má. Pánovi už ale nevěřím, takže zatím raději dělám psí kusy, abych mohla šít alespoň nějak, než dám stroj seštelovat někomu jinému).

Nakonec jsem si se zipem poradila po svém a „nějak“ to dopadlo. 🙂 Ještě jsem měla problém poradit si s přiděláním druků na kapuci, protože v návodu k tomu rada není, naštěstí díky fotkám bundičky ve Vašem eshopu se střihy jsem vydedukovala, jak na to… 😀

I přes moje prakticky nulové zkušenosti se šitím jsem si dovolila udělat malilinkaté úpravy – na rukávu se mi vzhledově moc nelíbily pásky na suchý zip, tak jsem místo toho dala na konec rukávů náplet. Vím, že se to na bundy moc nedává (já sama jsem je za posledních 10 let měla na koupené bundě na rukávech jen jednou jedinkrát, moje děti snad nikdy, ale docela se mi to na dceři líbí. Hlavně i proto, že díky tomu jsem mohla nechat rukávy delší a teď okraj jakoby podkasám a bunda díky tomu bude na delší dobu. Pak jsem ještě na zapnutí kapuci pod krkem místo druků použila suchý zip. 🙂

Bunda má sice vady na kráse, ale pro mne je naprosto úžasná, protože jsem ji zvládla udělat já sama, tedy s „MALOU“ 😀 pomocí Vašeho návodu… Jen je mi ještě záhadou, kde jsem při použití střihu udělala chybu, protože středový pruh kapuce byl napoprvé malý (krátký) a zrovna tak límec, nerozumím tomu, dávala jsem si tak záležet a i přes to jsem musela obojí vystřihnout nové a delší… 😀

A ještě Vám musím napsat, že manželovi se i přes na první pohled viditelné nedostatky můj výtvor moc líbí a když viděl, jak jsem pro to zapálená, tak mi sám řekl, ať si od Vás nakoupím další střihy a tvořím… 😀

A hlavně: dcerka je z bundy nadšená!!!

Takže děkuji za to, co děláte a dělejte to prosím dál. :-)“

Janě moc děkujeme za milý mail a možnost sdílet jej s ostatními a samozřejmě za fotky krásných a povedených věcí! To, že se do šití s námi pustí i začátečník a nebojí se ani úprav střihů k obrazu svému, je pro nás velká odměna.

Takže holky, které zatím jen okukujete… „Jděte do toho!“ Věřím, že Janin příběh pro Vás bude tím správným nakopnutím.

Díky všem, že jste tu s námi.

Bára

PS: Našli jste v Janině příběhu kousek i toho Vašeho?