Oprava sedacího vaku

Měli jsme domeček plný bílých kuliček. To není začátek pohádky, ale jedna fáze opravy sedacího vaku, kterou i po téměř čtrnácti dnech vidím v koutě ložnice.

Začalo to nevině, jedním telefonátem ze školky. V době, kdy vše bylo zavřené, naše paní učitelky pracovaly na zvelebení školky a jednou z novinek po otevření, byly sedací – válecí vaky. Tyto vaky dostala školka jako sponzorský dar, ale bohužel z jednoho vaku se sypal bílý poklad. Zřejmě při vybalování z krabice, se podařilo vak proříznout. Byl v něm řez tak 3 cm dlouhý.

Paní učitelka mi volala, zda by se s tím dalo něco dělat. Říkám, že určitě, minimálně našít záplatu. Až se školka otevře, kouknu a něco vymyslíme. Nyní ať to přelepí izolepou.

Byla jsem na vak zvědavá, protože jsem ho chtěla porovnat s našimi šitými. Vak mě překvapil svou velikostí 1,4 x 1,6 m a hezkou zelenou barvou.

Další překvapení, už byla nemilá. Vak neměl žádní vnitřní vak, který by držel kuličky. Na jedné straně byl plnící otvor velikosti cca 35 cm zajištěný dvěma zipy. Čištění vaku se má provádět pouze otíráním. U výrobce na webových stránkách jsem nenašla žádnou „lepící sadu“, takže jsme se s paní učitelkou dohodly, že na díru našiju záplatu. Vaky se ve školce hodně využívají, takže mi nepřišlo vhodné jen nažehlit záplatu, která by se mohla odtrhnout.

Takže plán byl jasný – našít záplatu.

Vak jsem si odvezla domů. I tato část byla úsměvná. V této době jsme měli velké auto v servisu, tak jsem souhrou života měla babičky malé auto a vak mi vytvořil velký zadní airbag.

Doma mě čekala akce vyndat kuličky, ale kam je dát? Ze dvou prostěradel jsem ušila pytel se zipem. A tím malým otvorem jsem odměrkou přendavala kuličky. byly úplně všude. Reakce každého, kdo kuličky vidí, je ponořit do nich ruce. V okamžiku, kdy je začnete vyndavat, začnou kuličky měnit svou polohu a lepit se na vše a na vás. Jsou neudržitelné ve vaku ani v odměrce.

Takto vypadá prázdný vak otočení do rubu.

Kuličky jsou v náhradním pytli, jdeme na šití díry.

Díra byla samozřejmě na druhé straně pytle, než je vstupní otvor. Takže jen „vsunout“ materiál pod patku do stroje byl boj. Nejprve jsem řez přejela cik cak stehem.

Poté jsem šev z rubu přelepila pevnou lepící páskou.

A z vnitřní strany vaku jsem našila záplatu z kočárkoviny. Původně jsem ji chtěla našít z lícové strany, ale udržet tolik materiálu ve stroji bylo náročnější, než jsem myslela.

Takže nakonec je z lícové stany cik cak šev a obšitý obdélník. Na fotce zblízka to není žádná krása, ale na celkovém pohledu na vak je to podle mě nejlepší řešení. Záplata z lícové strany by byla mnohem nápadnější. Foto detail.

Foto vzdálenější.

A nyní zase kuličky vrátit do zeleného vaku, uf. Chtěla jsem tam vsunout celý látkový pytel, ale bohužel, otvor je tak malý, že to nešlo. Takže zase pomocí odměrky. A takto to vypadalo v naší ložnici, kam jsem se zavřela před dětmi. Kuličky však byly rozneseny všude po domě :o).

Byla jsem ráda, že jsem vak zase vrátila do školky.

A co napsati závěrem? Jsem vděčná za naše mamas vaky. Jsem ráda, že jsem se do tohoto projektu tehdy pustila a děti mají vaky mnou ušité a nekoupila jsem hotový produkt. Nejvíce oceňuji, že jsou naše vaky dvouvrstvé. Kuličky jsou hezky pohromadě. Vnější vak má dlouhý zip, takže se vnitřní vak dá vyndat. Vnější vak je možno vyprat nebo snadno opravit. A po naší domácí zkušenosti, je praní opravdu potřeba. Děti si je berou na zahradu i terasu.

Pokud i vy toužíte po vlastních sedacích vacích, návod najdete v našem obchůdku zde.

Krásný červen a vychutnávejte sluníčko třeba na mamas vacích.

Dáša